Rudý snajpr na východní frontě - diskusia

Smrt kamarádů, smrt milované ženy, smrt dvou malých synů, třeskuté zimy, pohled na zničená města a vesnice, na nezměrné utrpení obránců Leningradu při obléhání města, těžká zranění, ztráta levého oka a po válce úplná slepota - to jsou ve stručnosti osudy elitního odstřelovače Josifa Piljušina, kterého z poklidu rodinného života vrhl do víru Velké vlastenecké války vpád nacistických vojsk v červnu 1941. Své paměti na léta plná utrpení a strádání nadiktoval v době, kdy byl v důsledku zranění už slepý a nemohl pracovat v továrně. Jako málokterý přímý účastník bojů u Leningradu byl Piljušin obdařen darem literárně ztvárnit dění na frontové linii nejen formou věcného popisu bojů a taktiky snajprů. Jeho vyprávění je zároveň prostoupeno hlubokým lidským citem, nezabývá se jen sám sebou, ale stejnou měrou svými kamarády a spolubojovníky, kteří pro něj tolik znamenali. Nepoužívá fráze a prázdná slova, tak typická pro tehdejší komunistický režim a stranické propagandisty. Lyrický způsob, jakým popisuje přírodu, stojí v ostrém kontrastu s hrůzami války a zkázou, kterou přináší. Opakovaná vydání Piljušinových pamětí svědčí o jejich popularitě, nesmírně sugestivnímu líčení jistě podlehnete nyní i vy, čtenáři českého vydání
viac informácií